Jan 5:2-37 in Czech

² Byl pak v Jeruzalémě u brány bravné rybník, kterýž slove Židovsky Bethesda, patero přístřeší maje.

³ Kdežto leželo množství veliké neduživých, slepých, kulhavých, suchých, očekávajících hnutí vody.

⁴ Nebo anděl Páně jistým časem sstupoval do rybníka, a kormoutil vodu. A kdož tam nejprve sstoupil po tom zkormoucení vody, uzdraven býval, od kterékoli nemoci trápen byl.

⁵ I byl tu člověk jeden, kterýž osm a třidceti let nemocen byl.

⁶ Toho uzřev Ježíš ležícího, a poznav, že jest již dávno nemocen, dí jemu: Chceš-li zdráv býti?

⁷ Odpověděl mu nemocný: Pane, nemám člověka, kterýž by, když se zkormoutí voda, uvrhl mne do rybníka, nebo když já jdu, jiný přede mnou již vstupuje.

⁸ Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď.

⁹ A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. A byla sobota v ten den.

¹⁰ Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, neslušíť tobě lože nositi.

¹¹ Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď.

¹² I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď?

¹³ Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě.

¹⁴ Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, ať by se něco horšího nepřihodilo.

¹⁵ Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil.

¹⁶ A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabíti, že to učinil v sobotu.

¹⁷ Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám.

¹⁸ Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu.

¹⁹ I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.

²⁰ Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky tak, abyste vy se divili.

²¹ Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje.

²² Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu,

²³ Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal.

²⁴ Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, jenž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života.

²⁵ Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, kdyžto mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou.

²⁶ Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak jest dal i Synu, aby měl život v samém sobě.

²⁷ A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest.

²⁸ Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kteroužto všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho.

²⁹ A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu.

³⁰ Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Ale jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, jenž mne poslal, Otcovy.

³¹ Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé.

³² Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně.

³³ Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě.

³⁴ Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli.

³⁵ Onť jest byl svíce hořící a svítící, vy pak chtěli jste na čas poradovati se v světle jeho.

³⁶ Ale já mám větší svědectví, nežli Janovo. Nebo skutkové, kteréž mi dal Otec, abych je vykonal, tiť skutkové, kteréž já činím, svědčí o mně, že jest mne Otec poslal.

³⁷ A kterýž mne poslal, Otec, onť jest svědectví vydal o mně, jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli, ani tváři jeho viděli.

² A v Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník hebrejsky zvaný Bethesda, který má pět podloubí.

³ Tam leželo veliké množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých očekávajících pohnutí vody.

⁴ Občas totiž sestupoval do rybníka anděl a vířil vodu a ten, kdo po tom zvíření vody do ní vstoupil první, býval uzdraven, ať měl jakoukoli nemoc.

⁵ A byl tam jeden člověk, který byl nemocen třicet osm let.

⁶ Když ho Ježíš uviděl ležet a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: “Chceš být uzdraven?”

⁷ Ten nemocný mu odpověděl: “Pane, nemám člověka, který by mě snesl do rybníka, když se zvíří voda. Když přicházím, sestupuje přede mnou jiný.”

⁸ Ježíš mu řekl: “Vstaň, vezmi své lůžko a choď.”

⁹ A ten člověk byl hned uzdraven, vzal své lůžko a chodil. Ten den však byla sobota.

¹⁰ Židé tedy tomu uzdravenému říkali: “Je sobota, není ti dovoleno nosit lůžko!”

¹¹ On jim však odpověděl: “Ten, který mě uzdravil, mi řekl: ‘Vezmi své lůžko a choď.’”

¹² Zeptali se ho tedy: “Kdo je ten člověk, který ti řekl: ‘Vezmi své lůžko a choď’?”

¹³ Ale ten uzdravený nevěděl, kdo to je, protože Ježíš poodešel od zástupu, který byl na tom místě.

¹⁴ Potom ho Ježíš nalezl v chrámu a řekl mu: “Pohleď, jsi uzdraven; už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího.”

¹⁵ Ten člověk odešel a oznámil Židům, že ten, kdo ho uzdravil, je Ježíš.

¹⁶ A tak Židé začali Ježíše pronásledovat a chtěli ho zabít, protože to dělal v sobotu.

¹⁷ Ježíš jim ale odpověděl: “Můj Otec až doposud pracuje; i já pracuji.”

¹⁸ Židé ho tedy kvůli tomu chtěli zabít ještě více, neboť nejenom rušil sobotu, ale také nazýval Boha svým vlastním Otcem a tak se dělal rovným Bohu.

¹⁹ Ježíš jim tedy odpověděl a řekl: “Amen, amen, říkám vám: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce. Neboť cokoli dělá on, to podobně dělá i Syn.

²⁰ Otec totiž má rád Syna a ukazuje mu všechno, co sám dělá; a ukáže mu větší skutky než tyto, abyste se vy divili.

²¹ Neboť jako Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn obživuje ty, které chce.

²² Otec totiž nikoho nesoudí, ale všechen soud dal Synu,

²³ aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, který ho poslal.”

²⁴ “Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.

²⁵ Amen, amen, říkám vám: Přichází hodina a již je zde, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít.

²⁶ Neboť jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě,

²⁷ a dal mu také moc, aby konal soud, protože je Syn člověka.

²⁸ Nedivte se tomu; vždyť přichází hodina, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas

²⁹ a vyjdou - ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni k soudu.

³⁰ Já nemohu dělat nic sám od sebe. Jak slyším, tak soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal, Otcovu.”

³¹ Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není pravé.

³² Je někdo jiný, kdo o mně svědčí, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé.

³³ Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví pravdě.

³⁴ Já ovšem svědectví od člověka nepřijímám, ale toto říkám proto, abyste byli spaseni.

³⁵ On byl hořící a zářící lampou, vy jste se však chtěli v jeho světle poradovat jen na čas.

³⁶ Já mám ale větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Samotné skutky, které dělám, svědčí o mně, že mě poslal Otec.

³⁷ A sám Otec, který mě poslal, o mně vydal svědectví. Vy jste nikdy neslyšeli jeho hlas ani neviděli jeho tvář.