Jan 4:11-53 in Czech

¹¹ I dí jemu žena: Pane, aniž máš, čím bys navážil, a studnice jest hluboká. Odkudž tedy máš tu vodu živou?

¹² Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob, kterýž nám dal tuto studnici, a sám z ní pil, i synové jeho, i dobytek jeho?

¹³ Odpověděl Ježíš a řekl jí: Každý, kdož pije vodu tuto, žízniti bude opět.

¹⁴ Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody prýštící se k životu věčnému.

¹⁵ Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, ať bych nežíznila, ani chodila sem vážiti.

¹⁶ Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přijď sem.

¹⁷ Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobřes řekla: Nemám muže.

¹⁸ Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla.

¹⁹ Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok.

²⁰ Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest místo, kdežto náleží se modliti.

²¹ Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci.

²² Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se pak modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest.

²³ Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu.

²⁴ Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti.

²⁵ Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, jenž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko.

²⁶ Dí jí Ježíš: Jáť jsem, kterýž mluvím s tebou.

²⁷ A v tom přišli učedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, avšak žádný jemu neřekl: Nač se jí ptáš, aneb proč mluvíš s ní?

²⁸ I nechala tu žena vědra svého, a šla do města, a řekla těm lidem:

²⁹ Pojďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus?

³⁰ Tedy vyšli z města, a přišli k němu.

³¹ Mezi tím pak prosili ho učedlníci, řkouce: Mistře, pojez.

³² A on řekl jim: Jáť mám pokrm k jísti, kteréhož vy nevíte.

³³ Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti?

³⁴ Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho.

³⁵ Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí vašich, a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni.

³⁶ Kdož pak žne, odplatuť béře, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, spolu se radoval, i kdo žne.

³⁷ Nebo i v tom pravé jest slovo, žeť jiný jest, jenž rozsívá, a jiný, kterýž žne.

³⁸ Jáť jsem vás poslal žíti, o čemž jste vy nepracovali. Jiníť jsou pracovali, a vy jste v jejich práce vešli.

³⁹ Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho, pro řeč ženy, svědčící: Že mi pověděl všecko, což jsem činila.

⁴⁰ A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dni.

⁴¹ A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho.

⁴² A ženě té řekli: Že již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě Spasitel světa, Kristus.

⁴³ Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee.

⁴⁴ Nebo sám Ježíš byl svědectví vydal, že prorok v vlasti své v vážnosti není.

⁴⁵ A když přišel do Galilee, přijali jej Galilejští, všecko viděvše, co činil v Jeruzalémě v svátek; nebo i oni byli přišli ke dni svátečnímu.

⁴⁶ Tedy opět přišel Ježíš do Káně Galilejské, kdežto učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl.

⁴⁷ Ten uslyšev, že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo počínal umírati.

⁴⁸ I řekl k němu Ježíš: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte.

⁴⁹ Dí jemu ten královský služebník: Pane, pojď prve, nežli umře syn můj.

⁵⁰ Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil k němu Ježíš, a šel.

⁵¹ Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali mu, řkouce: Syn tvůj živ jest.

⁵² Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice.

⁵³ Tedy poznal otec, že právě v tu hodinu to se stalo, v kterouž řekl byl jemu Ježíš: Syn tvůj živ jest. I uvěřil on i dům jeho všecken.

¹¹ Žena mu řekla: “Pane, nemáš ani, čím bys čerpal a studna je hluboká. Odkud tedy máš tu živou vodu?

¹² Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal a sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek?”

¹³ Ježíš jí odpověděl a řekl: “Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit.

¹⁴ Kdo by se však napil té vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky, ale ta voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.”

¹⁵ Ta žena mu řekla: “Pane, dej mi tu vodu, abych už nežíznila a nechodila sem čerpat.”

¹⁶ Ježíš jí řekl: “Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.”

¹⁷ Žena odpověděla: “Nemám muže.” Ježíš jí řekl: “Dobře jsi řekla: ‘Nemám muže,’

¹⁸ protože jsi měla pět mužů a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.”

¹⁹ Žena mu řekla: “Pane, vidím, že jsi prorok.

²⁰ Naši otcové uctívali Boha na této hoře a vy říkáte, že místo, kde se musí uctívat, je v Jeruzalémě.”

²¹ Ježíš jí řekl: “Ženo, věř mi, že přichází hodina, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě.

²² Vy uctíváte, co neznáte; my uctíváme, co známe, protože spasení je z Židů.

²³ Ale přichází hodina a již je zde, kdy praví uctívači budou uctívat Otce v duchu a pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali.

²⁴ Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.”

²⁵ Žena mu řekla: “Vím, že přijde Mesiáš” (který je nazýván Kristus). “Ten až přijde, oznámí nám všechno.”

²⁶ Ježíš jí řekl: “To jsem já, který s tebou mluvím.”

²⁷ A vtom přišli jeho učedníci a divili se, že mluví se ženou, avšak žádný neřekl: “Co jí chceš?” anebo: “Proč s ní mluvíš?”

²⁸ Ta žena tedy nechala svůj džbán a odešla do města a řekla lidem:

²⁹ “Pojďte, podívejte se na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není to snad Kristus?”

³⁰ Vyšli tedy z města a šli k němu.

³¹ Mezitím ho však učedníci prosili: “Rabbi, najez se!”

³² ale on jim řekl: “Já mám k jídlu pokrm, který vy neznáte.”

³³ Učedníci si tedy mezi sebou říkali: “Přinesl mu snad někdo jídlo?”

³⁴ Ježíš jim řekl: “Můj pokrm je, abych konal vůli Toho, který mě poslal, a dokončil jeho dílo.

³⁵ Neříkáte snad, že jsou ještě čtyři měsíce a potom přijde sklizeň? Hle, říkám vám: Pozvedněte své oči a hleďte na krajiny, že se již bělají ke žni.

³⁶ Ten, kdo sklízí, bere odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu, aby se i ten, kdo rozsívá, radoval spolu s tím, kdo sklízí.

³⁷ V tom je totiž pravdivé to slovo, že ‘jeden rozsívá a jiný sklízí’.

³⁸ Já jsem vás poslal sklízet to, na čem jste vy nepracovali. Pracovali jiní a vy jste vstoupili do jejich práce.”

³⁹ A mnozí ze Samaritánů z toho města v něho uvěřili kvůli slovu té ženy, která svědčila: “Řekl mi všechno, co jsem udělala.”

⁴⁰ Když k němu tedy ti Samaritáni přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam tedy dva dny

⁴¹ a kvůli jeho slovu jich uvěřilo mnohem více.

⁴² Té ženě pak řekli: “Už nevěříme jen kvůli tvé řeči; neboť jsme sami slyšeli a víme, že toto je opravdu Spasitel světa, Kristus.”

⁴³ Po dvou dnech pak odtud odešel a vydal se do Galileje.

⁴⁴ Sám Ježíš měl totiž vydat svědectví, že prorok není ve své vlasti v úctě.

⁴⁵ Když tedy přišel do Galileje, Galilejci, kteří viděli všechno, co dělal ve svátek v Jeruzalémě, ho přijali, neboť i oni přišli na ten svátek.

⁴⁶ Přišel tedy znovu do Kány Galilejské, kde udělal z vody víno. A tam byl jeden královský úředník, jehož syn byl nemocný v Kafarnaum.

⁴⁷ Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, šel k němu a prosil ho, aby sestoupil a uzdravil jeho syna, neboť začínal umírat.

⁴⁸ Ježíš mu tedy řekl: “Neuvidíte-li znamení a zázraky, nikdy neuvěříte.”

⁴⁹ Královský úředník mu řekl: “Pane, pojď, než mé dítě umře!”

⁵⁰ Ježíš mu řekl: “Jdi, tvůj syn žije.” A ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel.

⁵¹ A když už byl na cestě, setkali se s ním jeho služebníci a oznamovali mu: “Tvůj syn žije!”

⁵² Vyptal se jich tedy na dobu, od které mu bylo lépe, a tak mu řekli: “Včera o sedmé hodině ho opustila horečka.”

⁵³ Otec tedy poznal, že to bylo v tu chvíli, ve kterou mu Ježíš řekl: “Tvůj syn žije.” A tak uvěřil on i celý jeho dům.