5 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
6 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
7 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
8 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
9 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
10 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.
11 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
12 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
13 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
14 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
