6 Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,
7 Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán,
8 Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,
9 Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.
10 Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.
11 Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.
12 Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;
