4 Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
5 Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
6 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
7 Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
8 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
9 A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.
10 Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
11 Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
12 Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
13 Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
14 Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
15 Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
16 Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
17 A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
18 Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
19 Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
20 Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
21 Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
22 Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
23 Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
24 Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
