5 Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.
6 Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.
7 Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.
8 Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.
9 Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.
10 Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.
11 Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.
12 Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.
13 Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.
14 Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;
15 Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.
16 Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.
17 Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,
18 Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.
19 A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.
