1 My silní jsme tedy povinni snášet slabosti těch, kdo silní nejsou, a ne se snažit líbit sami sobě.
2 Každý z nás ať se snaží líbit bližnímu k jeho dobrému, pro vybudování.
3 Vždyť ani Kristus se nesnažil líbit sám sobě, ale jak je napsáno: “Hanění těch, kdo hanobili tebe, padla na mě.”
4 Neboť vše, co bylo předem napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom skrze trpělivost a skrze potěšení Písem měli naději.
5 Ať vám tedy Bůh trpělivosti a potěšení dá být mezi sebou jednomyslnými podle Krista Ježíše,
6 abyste jednomyslně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce našeho Pána Ježíše Krista.
7 Proto se navzájem přijímejte, jako i Kristus přijal nás do Boží slávy.
8 Říkám totiž, že Ježíš Kristus se pro Boží pravdu stal služebníkem obřízky, aby potvrdil zaslíbení daná otcům
9 a aby pohané slavili Boha za jeho milosrdenství, jak je napsáno: “Proto tě budu chválit mezi národy a tvému jménu budu zpívat žalmy.
10 A znovu říká: “Veselte se, pohané, s jeho lidem!”
11 A znovu: “Chvalte Pána, všechny národy, a velebte ho, všichni lidé!”
12 A znovu Izaiáš říká: “Bude kořen Isajův a pohané budou spoléhat na Toho, který povstane, aby vládl národům.”
13 Ať vás tedy Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, abyste se rozhojňovali v naději skrze moc Ducha Svatého.
14 Také já sám jsem o vás přesvědčen, bratři moji, že i vy jste plni dobroty, naplněni veškerým poznáním a schopni se i navzájem napomínat.
15 Psal jsem vám však, bratři, poněkud směleji, jako ten, kdo vás upomíná, skrze milost, kterou mi Bůh dal
16 k tomu, abych byl služebníkem Ježíše Krista mezi pohany. Konám kněžskou službu Božího evangelia, aby oběť pohanů, posvěcená Duchem Svatým, byla Bohu příjemná.