Skutky apoštolské 27:17-43

¹⁷Když ho vytáhli na palubu, použili pomocných prostředků k podvázání lodi a ve strachu, aby nenarazili na syrtskou mělčinu, spustili plachtu a tak se nechali unášet.

¹⁸A když námi bouře velice zmítala, začali druhého dne vyhazovat náklad.

¹⁹A třetího dne jsme vlastníma rukama vyhodili vybavení lodi.

²⁰Když se pak po mnoho dní neukazovalo slunce ani hvězdy a doléhala na nás nemalá bouře, ztrácela se nakonec všechna naděje, že se zachráníme.

²¹A když už byli dlouhou dobu bez jídla, tehdy se Pavel postavil uprostřed nich a řekl: “Muži, měli jste mě poslechnout, nevyplouvat z Kréty a ušetřit si toto neštěstí a škodu.

²²Nyní vás ale vyzývám, abyste se vzchopili, protože nikdo z vás nepřijde o život, jen loď bude zničena.

²³Této noci totiž ke mně přišel anděl toho Boha, kterému patřím a kterému sloužím,

²⁴a řekl: ‘Neboj se, Pavle, musíš se postavit před císaře; a hle, Bůh ti daroval všechny, kdo se plaví s tebou.’

²⁵Proto buďte dobré mysli, muži; věřím totiž Bohu, že se vše stane tak, jak mi bylo řečeno.

²⁶Musíme však dorazit k nějakému ostrovu.”

²⁷A když nastala čtrnáctá noc, co jsme byli unášeni napříč Jadranem, začali se kolem půlnoci námořníci domnívat, že se blíží k nějaké zemi.

²⁸Spustili tedy olovnici a zjistili hloubku dvaceti sáhů; a když maličko poodjeli a znovu spustili olovnici, zjistili hloubku patnácti sáhů.

²⁹A protože se báli, abychom nenarazili na útesy, spustili ze zádi čtyři kotvy a přáli si, aby nastal den.

³⁰Když pak námořníci chtěli utéci z lodi a spustili člun na moře pod záminkou, že chtějí natahovat kotvy také z přídi,

³¹řekl Pavel setníkovi a vojákům: “Jestliže oni nezůstanou na lodi, nebudete se moci zachránit!”

³²Tehdy vojáci usekli lana od člunu a nechali ho uplavat.

³³A než se začalo rozednívat, vyzýval Pavel všechny, aby pojedli: “Dnes již čtrnáctý den čekáte, zůstáváte lační a nic nejíte.

³⁴Proto vás prosím, abyste pojedli, neboť je to pro vaši záchranu; nikomu z vás totiž nespadne ani vlas z hlavy.

³⁵A když to řekl, vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, nalámal a začal jíst.

³⁶Všichni tedy byli povzbuzeni a pojedli.

³⁷(Na lodi nás pak bylo celkem dvě stě sedmdesát šest duší.)

³⁸A když se nasytili pokrmem, sypali pšenici do moře, aby odlehčili loď.

³⁹Když pak nastal den, nemohli tu zem poznat. Viděli však nějakou zátoku s břehem, na nějž chtěli, bude-li to možné, s lodí najet.

⁴⁰Zbavili se tedy kotev a nechali je v moři. Rozvázali také provazy u kormidel a když vytáhli přední plachtu proti větru, dali se ke břehu.

⁴¹Když však narazili na místo, kde se schází dvě moře, loď najela na mělčinu a příď pevně uvázla a nemohla se pohnout, ale záď se lámala pod silou vln.

⁴²Vojáci tedy radili, že vězňové mají být zabiti, aby některý neuplaval a neunikl.

⁴³Ale setník jejich záměru zabránil, protože chtěl zachránit Pavla. Poručil tedy těm, kdo uměli plavat, aby vyskočili první a dostali se na zem