Skutky apoštolské 23:1-19

¹Pavel tedy upřeně pohlédl na veleradu a řekl: “Bratři, já až do tohoto dne žiji před Bohem s naprosto čistým svědomím.”

²Nejvyšší kněz Ananiáš tedy přikázal těm, kdo u něj stáli, aby ho bili přes ústa.

³Tehdy mu Pavel řekl: “Tebe bude bít Bůh, obílená stěno! Ty tu sedíš, abys mě soudil podle Zákona a proti Zákonu mě nařizuješ bít?”

⁴Ti, kdo tam stáli tedy řekli: “Ty spíláš Božímu nejvyššímu knězi?”

⁵Pavel řekl: “Nevěděl jsem, bratři, že je to nejvyšší kněz. Je přece napsáno: ‘Vůdci svého lidu nebudeš zlořečit.’”

⁶Když pak Pavel poznal, že ve veleradě je jedna strana saduceů a druhá farizeů, zvolal: “Bratři, já jsem farizeus, syn farizea; jsem souzen kvůli naději zmrtvýchvstání!”

⁷A když to řekl, došlo mezi farizeji a saduceji k hádce a shromáždění se rozdělilo.

⁸Saduceové totiž říkají, že není žádné vzkříšení ani anděl nebo duch, ale farizeové to obojí vyznávají.

⁹Nastal tedy veliký křik a z farizejské strany povstali zákoníci a bojovali za něj se slovy: “Nic zlého jsme na tomto člověku nenašli; jestliže tedy k němu mluvil duch nebo anděl, nebojujme proti Bohu!”

¹⁰A když nastal veliký rozbroj, poručil velitel vojákům (z obavy, aby Pavla neroztrhali), ať sejdou dolů, vytrhnou ho z jejich středu a odvedou do pevnosti.

¹¹A příští noc se k němu postavil Pán a řekl: “Buď statečný, Pavle; protože tak jako jsi o mně svědčil v Jeruzalémě, musíš svědčit i v Římě.”

¹²Když pak nastal den, srotili se někteří z Židů a zapřísáhli se, že nebudou jíst ani pít, dokud nezabijí Pavla.

¹³A těch, kteří se takto spikli, bylo více než čtyřicet.

¹⁴Ti přistoupili k velekněžím a starším a řekli: “Zavázali jsme se velikou přísahou, že neokusíme žádný pokrm, dokud nezabijeme Pavla.

¹⁵Vy tedy nyní s veleradou dejte vědět veliteli, ať ho zítra přivede k vám, jako byste o něm chtěli zjistit něco přesnějšího. A my jsme připraveni zabít ho předtím, než se k vám přiblíží.”

¹⁶O té léčce však uslyšel syn Pavlovy sestry. Přišel tedy, vešel do pevnosti a pověděl to Pavlovi.

¹⁷Pavel tedy k sobě zavolal jednoho ze setníků a řekl: “Doveď tohoto mladíka k veliteli, protože mu má něco oznámit.”

¹⁸On ho tedy vzal, odvedl k veliteli a řekl: “Vězeň Pavel mě zavolal a poprosil, abych k tobě přivedl tohoto mladíka, že ti má něco říci.”

¹⁹Velitel ho tedy vzal za ruku, poodešel s ním stranou a ptal se: “Co mi to máš oznámit?”