Skutky apoštolské 20:4-38

⁴Až do Asie ho tedy doprovázel Sopater z Berie, z Tesalonických pak Aristarchos a Sekundus, Gaius z Derbe, také Timoteus, a z Asie Tychikus a Trofimus.

⁵Ti šli napřed a čekali na nás v Troadě.

⁶My jsme pak po dnech nekvašených chlebů vypluli z Filip a během pěti dnů jsme dorazili k nim do Troady, kde jsme strávili sedm dní.

⁷A když se učedníci prvního dne po sobotě sešli k lámání chleba, Pavel k nim mluvil, protože měl nazítří jít pryč, a protáhl svou řeč až do půlnoci.

⁸V horní místnosti, kde byli shromážděni, bylo hodně svítilen,

⁹avšak jednoho mladíka jménem Eutychus, sedícího na okně, přemáhal hluboký spánek. A když Pavel mluvil ještě déle, byl spánkem přemožen a spadl z třetího poschodí dolů a zvedli ho mrtvého.

¹⁰Pavel tedy sestoupil dolů, padl na něj, objal ho a řekl: “Neznepokojujte se, vždyť jeho duše je v něm!”

¹¹Pak vystoupil nahoru, lámal chléb, pojedl a ještě dlouho hovořil, až do rána, a tak odešel.

¹²A toho chlapce přivedli živého a byli velice povzbuzeni.

¹³My jsme tedy šli napřed na loď a vypluli jsme k Assu, kde jsme k sobě měli vzít Pavla; tak to totiž nařídil, protože chtěl jít sám pěšky.

¹⁴A když se s námi v Assu setkal, vyzvedli jsme ho a přijeli jsme do Mitylény.

¹⁵Potom jsme odtud odpluli a druhého dne jsme se dostali naproti ostrovu Chios. Následující den jsme připluli k Sámu a zůstali jsme v Trogylliu. Nazítří jsme pak dorazili do Milétu.

¹⁶(Pavel se totiž rozhodl minout Efez, aby se nezdržel v Asii, protože spěchal, aby se pokud možno dostal na den Letnic do Jeruzaléma.)

¹⁷Z Milétu tedy poslal zprávu do Efezu a zavolal k sobě starší církve.

¹⁸Když k němu přišli, řekl jim: “Vy víte, jak jsem byl s vámi po všechen ten čas od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie:

¹⁹Jak jsem sloužil Pánu se vší pokorou a s mnoha slzami a zkouškami, které na mě přicházely skrze úklady Židů;

²⁰jak jsem neopomněl nic užitečného, abych vám to neoznámil a neučil vás veřejně i po domech;

²¹jak jsem Židům i Řekům vydával svědectví o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána, Ježíše Krista.

²²A hle, já nyní jdu, puzen Duchem, do Jeruzaléma a nevím, co se mi v něm má stát,

²³mimo to, že mi Duch Svatý v každém městě vydává svědectví, že mě čekají pouta a soužení.

²⁴Ale já na to nic nedbám, ani si necením své duše víc, než abych s radostí dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: abych vydával svědectví evangeliu Boží milosti.

²⁵A hle, já nyní vím, že vy všichni, mezi kterými jsem chodil a kázal o Božím království, již nikdy nespatříte mou tvář.

²⁶Proto vám dnešní den vydávám svědectví, že jsem čistý od krve všech lidí,

²⁷protože jsem neopomněl oznámit vám veškerou Boží vůli.

²⁸Dbejte tedy na sebe i na celé stádo, nad nímž vás Duch Svatý ustanovil biskupy, abyste pásli Boží církev, kterou získal svou vlastní krví.

²⁹Já totiž vím, že po mém odchodu mezi vás vstoupí draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.

³⁰I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou.

³¹Proto bděte a pamatujte, že jsem po tři roky nepřestával dnem i nocí se slzami napomínat jednoho každého z vás.

³²A nyní vás, bratři, svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás vybudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými.

³³Od nikoho jsem nechtěl stříbro, zlato ani roucho.

³⁴Však sami víte, že to, co jsem potřeboval já i ti, kdo byli se mnou, obstarávaly tyto ruce.

³⁵Ve všem jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, podporovat slabé a pamatovat na slova Pána Ježíše, protože on řekl: ‘Požehnanější je dávat, než dostávat.’”

³⁶A když to řekl, poklekl s nimi všemi a modlil se.

³⁷A všichni se dali do velikého pláče, padali Pavlovi kolem krku a líbali ho.

³⁸Nejvíce se rmoutili nad těmi slovy, která řekl - že už nikdy nespatří jeho tvář. A tak ho doprovázeli k lodi.