23A množství ran jim davše, vsadili je do žaláře, přikázavše strážnému žaláře, aby jich pilně ostříhal.
24Tedy on takové maje přikázání, vsadil je do nejhlubšího žaláře, a nohy jejich sevřel kladou.
25O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se, zpívali písničky o Bohu, takže je slyšeli i jiní vězňové.
26A vtom pojednou země třesení stalo se veliké, až se pohnuli gruntové žaláře, a hned se jim všecky dveře otevřely a všech okovové spadli.
27I procítiv strážný žaláře a vida dveře žaláře otevřené, vytrhl meč, aby se zabil, domnívaje se, že vězňové utekli.
28I zkřikl naň Pavel hlasem velikým, řka: Nečiň sobě nic zlého, však jsme teď všickni.
29A požádav světla, vběhl k nim, a třesa se, padl k nohám Pavlovým a Sílovým.
30I vyved je ven, řekl: Páni, co já mám činiti, abych spasen byl?
31A oni řekli: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj.
32I mluvili jemu slovo Páně, i všechněm, kteříž byli v domu jeho.
33A on pojav je v tu hodinu v noci, umyl rány jejich. I pokřtěn jest hned on i všecka čeled jeho.
34A když je uvedl do domu svého, připravil jim stůl, a veselil se, že jest se vším domem svým uvěřil Bohu.
35A když bylo ve dne, poslali úředníci služebníky, řkouce: Vypusť ty lidi.