Skutky apoštolské 14:3-17

³Ti tam tedy strávili dlouhý čas a směle mluvili v Pánu, který vydával svědectví slovu své milosti a působil, aby se skrze jejich ruce děla znamení a zázraky.

⁴Obyvatelstvo města se tedy rozdělilo; jedni byli s Židy, ale jiní s apoštoly.

⁵Když se je však pohané i Židé se svými vůdci pokusili potupit a kamenovat,

⁶dozvěděli se to a utekli do lykaonských měst Lystry a Derbe a jejich okolí.

⁷A tam kázali evangelium.

⁸V Lystře pak sedával jeden muž nemohoucí na nohy, který byl chromý od lůna své matky a nikdy nechodil.

⁹Ten poslouchal Pavla, jak mluví. A když na něj Pavel upřel pohled a viděl, že má víru na uzdravení,

¹⁰řekl mocným hlasem: “Postav se zpříma na své nohy!” A on vyskočil a chodil.

¹¹Když tedy zástupy uviděly, co Pavel udělal, pozdvihly svůj hlas a říkaly lykaonsky: “Bohové sestoupili k nám v lidské podobě!”

¹²A říkali Barnabášovi Zeus a Pavlovi Hermes, protože hlavně on mluvil.

¹³Kněz Diova chrámu, který byl před jejich městem, tedy přivedl k branám býky s věnci a chtěl se zástupy obětovat.

¹⁴Když to však apoštolové Barnabáš a Pavel uslyšeli, roztrhli svá roucha, vběhli do zástupu a křičeli:

¹⁵“Muži, co to děláte? I my jsme lidé stejné přirozenosti jako vy a kážeme vám evangelium, abyste se obrátili od těchto marností k živému Bohu, který stvořil nebe a zemi i moře a všechno, co je v nich.

¹⁶Ten v minulých pokoleních nechával všechny pohany, aby chodili po svých cestách,

¹⁷ačkoliv nenechal sám sebe bez svědectví, protože konal dobro, dával nám z nebe déšť a úrodné časy a nasycoval naše srdce pokrmem a potěšením.”