Skutky apoštolské 12:2-23

²Popravil tedy Jakuba, Janova bratra, mečem,

³a když viděl, že se to Židům líbilo, rozhodl se zatknout ještě i Petra. (A byly dny nekvašených chlebů.)

⁴A když ho zajal, dal ho do vězení a svěřil šestnácti vojákům, aby ho hlídali, protože ho chtěl po Veliké noci vyvést lidu.

⁵Petr byl tedy střežen ve vězení, avšak církev se za něj vroucně modlila k Bohu.

⁶Noc předtím, než ho měl Herodes předvést, pak Petr spal mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy, a stráže přede dveřmi hlídaly vězení.

⁷A hle, postavil se k němu Pánův anděl a v místnosti zazářilo světlo. Udeřil Petra do boku a vzbudil ho se slovy: “Rychle vstaň!” A řetězy mu spadly z rukou.

⁸Tehdy mu anděl řekl: “Opásej se a obuj si sandály.” A tak to udělal. Anděl mu řekl: “Oblékni si plášť a pojď za mnou.”

⁹Vyšel tedy a následoval ho; a nevěděl, že to, co se děje skrze anděla, je opravdové, ale domníval se, že má vidění.

¹⁰Prošli první i druhou stráží, přišli k železné bráně, která vedla do města, a ta se jim sama od sebe otevřela. Když vyšli ven, přešli jednu ulici a anděl od něj ihned odešel.

¹¹Tehdy Petr přišel k sobě a řekl: “Teď opravdu vím, že Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z Herodovy ruky a ze všeho, co židovský lid očekával.”

¹²Když to tedy zvážil, přišel do domu Marie, matky Jana zvaného Marek, kam se jich mnoho sešlo a modlili se.

¹³Petr zatloukl na dveře brány a přišla otevřít služebná jménem Rodé.

¹⁴Když poznala Petrův hlas, samou radostí neotevřela bránu, ale vběhla dovnitř a oznámila, že Petr stojí před branou.

¹⁵A oni jí řekli: “Blázníš!” Ale ona tvrdila, že je to tak. Řekli tedy: “Je to jeho anděl.”

¹⁶Petr však nepřestával tlouci. A když otevřeli, spatřili ho a užasli.

¹⁷Ale on jim pokynul rukou, aby mlčeli a vyprávěl jim, jak ho Pán vyvedl z vězení, a řekl: “Povězte to Jakubovi a bratrům.” Potom vyšel a odebral se na jiné místo.

¹⁸Když pak přišel den, nastal mezi vojáky nemalý rozruch nad tím, co se stalo s Petrem.

¹⁹A když ho Herodes hledal a nenašel, vyslechl strážné a poručil je odvést. Potom se odebral z Judska do Cesareje a tam pobýval.

²⁰Tehdy se Herodes velice hněval na Nýrské a Sidonské. Přišli tedy jednomyslně k němu a když přesvědčili Blasta, královského komorníka, žádali o smír, protože jejich kraj byl zásobován z královského území.

²¹Ve stanovený den se tedy Herodes oblečen do královského roucha posadil na soudnou stolici a pronesl k nim řeč.

²²A lid volal: “To je boží hlas, a ne lidský!”

²³A ihned ho ranil Pánův anděl, protože nevzdal slávu Bohu: byl rozežrán červy a vypustil duši.