Přísloví 6:6-28

⁶Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.

⁷Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,

⁸Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.

⁹Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?

¹⁰Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

¹¹V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

¹²Èlověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.

¹³Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.

¹⁴Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.

¹⁵A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.

¹⁶Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:

¹⁷Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,

¹⁸Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,

¹⁹Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.

²⁰Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

²¹Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.

²²Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,

²³(Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),

²⁴Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.

²⁵Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.

²⁶Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.

²⁷Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?

²⁸Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?