Přísloví 5:1-19

¹Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,

²Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.

³Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.

⁴Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.

⁵Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují.

⁶Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.

⁷Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.

⁸Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,

⁹Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,

¹⁰Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.

¹¹I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,

¹²A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,

¹³A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!

¹⁴O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.

¹⁵Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.

¹⁶Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.

¹⁷Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.

¹⁸Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.

¹⁹Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.