9Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.
10Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.
11Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.
12Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.
13Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.
14Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.
15Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.
16Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.
17Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.
18Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.
19Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.
20Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.
21Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.
22Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.
23Patrný jest v branách manžel její, když sedá s staršími země.
24Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci.
25Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní.
26Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím.
27Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí.
28Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji,
29Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky.
30Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude.
Přísloví 31
Přísloví 31:9-30