7Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více.
8Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti,
9Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného.
10Ženu statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její.
11Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku.
12Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého.
13Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma.
14Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj.
15Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým.
16Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici.
17Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá.
18Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její.
19Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno.
20Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému.
21Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní.
22Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její.
Přísloví 31
Přísloví 31:7-22