Přísloví 30:2-13

²Jistě žeť jsem hloupější nad jiné, tak že rozumnosti člověka obecného nemám,

³Aniž jsem se naučil moudrosti, a umění svatých neumím.

⁴Kdo vstoupil v nebe, i sstoupil? Kdo sebral vítr do hrstí svých? Kdo shrnul vody v roucho své? Kdo upevnil všecky končiny země? Které jméno jeho, a jaké jméno syna jeho, víš-li?

⁵Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest; onť jest štít doufajících v něho.

⁶Nepřidávej k slovům jeho, aby tě nekáral, a byl bys ve lži postižen.

⁷Dvou věcí žádám od tebe, neoslýchejž mne, prvé než umru:

⁸Marnost a slovo lživé vzdal ode mne, chudoby neb bohatství nedávej mi, živ mne pokrmem vedlé potřeby mé,

⁹Abych snad nasycen jsa, tě nezapřel, a neřekl: Kdo jest Hospodin? a abych zchudna, nekradl, a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého.

¹⁰Nesoč na služebníka před pánem jeho, aťby nezlořečil, a ty abys nehřešil.

¹¹Jest pokolení, kteréž otci svému zlořečí, a matce své nedobrořečí.

¹²Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto.

¹³Jest pokolení, jehož vysoké jsou oči, a víčka jeho jsou vyzdvižená.