2Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
Přísloví 29
Přísloví 29:2-19