13Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.
14Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.
15Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.
16Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.
17Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,
18Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.
19Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.
20Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.
21Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.
22Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?
23Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.
24Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.
25Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.
26Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.
27Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.
28Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.
29Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.
30Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,
31A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.
Přísloví 24
Přísloví 24:13-31