6Větší díl lidí honosí se účinností svou, ale v pravdě takového kdo nalezne?
7Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své; blažení synové jeho po něm.
8Král sedě na soudné stolici, rozhání očima svýma všecko zlé.
9Kdo může říci: Očistil jsem srdce své? Èist jsem od hříchu svého?
10Závaží rozdílná a míra rozdílná, obé to ohavností jest Hospodinu.
11Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole, jest-li upřímé a pravé dílo jeho.
12Ucho, kteréž slyší, a oko, kteréž vidí, obé to učinil Hospodin.
13Nemiluj snu, abys nezchudl, otevři oči své, a nasytíš se chlebem.
14Zlé, zlé, říká ten, kdož kupuje, a odejda, tedy se chlubí.
15Zlato a množství perel, a nejdražší klínot jsou rtové umělí.
16Vezmi roucho toho, kterýž slíbil za cizího, a kdo za cizozemku, základ jeho.
17Chutný jest někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.
18Myšlení radou upevňuj, a s opatrnou radou veď boj.
19Kdo vynáší tajnost, chodí neupřímě, pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se.
20Kdo zlořečí otci svému neb matce své, zhasne svíce jeho v temných mrákotách.
21Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno,
22Neříkej: Odplatím se zlým; očekávej na Hospodina, a vysvobodí tě.
23Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná, a váhy falešné neoblibuje.
24Od Hospodina jsou krokové muže, ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho?
25Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou, a po slibu zase toho vyhledávati.
26Král moudrý rozptyluje bezbožné, a uvodí na ně pomstu.
27Duše člověka jest svíce Hospodinova, kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné.
28Milosrdenství a pravda ostříhají krále, a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho.
Přísloví 20
Přísloví 20:6-28