Přísloví 1:17-28

¹⁷Jistě, že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva,

¹⁸Tak tito proti krvi své ukládají, skrývají se proti dušem svým.

¹⁹Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku, duši pána svého uchvacuje.

²⁰Moudrost vně volá, na ulicech vydává hlas svůj.

²¹V největším hluku volá, u vrat brány, v městě, a výmluvnosti své vypravuje, řka:

²²Až dokud hloupí milovati budete hloupost, a posměvači posměch sobě libovati, a blázni nenáviděti umění?

²³Obraťtež se k domlouvání mému. Hle, vynáším vám ducha svého, a v známost vám uvodím slova svá.

²⁴Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval,

²⁵Anobrž strhli jste se všeliké rady mé, a trestání mého jste neoblíbili:

²⁶Pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,

²⁷Když přijde jako hrozné zpuštění to, čehož se bojíte, a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení.

²⁸Tehdy volati budou ke mně, a nevyslyším; ráno hledati mne budou, a nenaleznou mne.