Přísloví 19:6-25

⁶Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.

⁷Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.

⁸Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.

⁹Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.

¹⁰Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.

¹¹Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.

¹²Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.

¹³Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.

¹⁴Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.

¹⁵Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.

¹⁶Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.

¹⁷Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.

¹⁸Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.

¹⁹Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.

²⁰Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.

²¹Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.

²²Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.

²³Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.

²⁴Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.

²⁵Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.