Přísloví 19:2-17

²Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.

³Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.

⁴Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.

⁵Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.

⁶Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.

⁷Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.

⁸Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.

⁹Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.

¹⁰Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.

¹¹Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.

¹²Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.

¹³Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.

¹⁴Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.

¹⁵Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.

¹⁶Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.

¹⁷Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.