Píseň písní 7:9-13

⁹Ústa tvá jako víno výborné, milá pro upřímnost, působící, aby i těch, jenž spí, rtové mluvili.

¹⁰Já jsem milého svého, a ke mně jest žádost jeho.

¹¹Poď, milý můj, vyjděme na pole, přenocujme ve vsech.

¹²Ráno přivstaneme, na vinice pohledíme, kvete-li vinný kmen, již-li se ukázal začátek hroznů, kvetou-li jablka zrnatá, a tuť dám tobě milosti své.

¹³Pěkná jablečka vydala vůni, a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré, milý můj, zachovala jsem tobě.