Píseň písní 2:5-13

⁵Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,

⁶Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.

⁷Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.

⁸Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.

⁹Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.

¹⁰Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.

¹¹Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.

¹²Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.

¹³Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.