Marek 6:30-52

³⁰Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.

³¹I řekl jim: Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, takže jsou ani k jídlu chvíle neměli.

³²I plavili se až na pusté místo soukromí.

³³A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I sběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.

³⁴Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemající pastýře. I počal je učiti mnohým věcem.

³⁵A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo,

³⁶Rozpusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.

³⁷On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Co tedy, jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?

³⁸I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.

³⁹I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.

⁴⁰I usadili se rozdílně, místy po stu a místy po padesáti.

⁴¹A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil též mezi všecky.

⁴²I jedli všickni, a nasyceni jsou.

⁴³Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.

⁴⁴A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pět tisíců mužů.

⁴⁵A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí, aby jej předešli přes moře do Betsaidy, až by on rozpustil zástup.

⁴⁶A rozpustiv je, šel na horu, aby se modlil.

⁴⁷A když bylo večer, byla lodí uprostřed moře, a on sám na zemi.

⁴⁸A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl je pominouti.

⁴⁹Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla, i zkřikli.

⁵⁰(Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) A hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.

⁵¹I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili.

⁵²Nebo nerozuměli byli, co se stalo při chlebích; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.