Lukáš 7:1-43

¹Když pak dokončil všechna tato slova k naslouchajícímu lidu, vešel do Kafarnaum.

²A jeden setník měl na smrt nemocného služebníka, kterého si velmi cenil.

³Když tedy uslyšel o Ježíši, poslal k němu židovské starší a prosil ho, aby přišel a uzdravil jeho služebníka.

⁴Přišli tedy k Ježíši a snažně ho prosili slovy: “Je hoden, abys to pro něj udělal.

⁵Vždyť miluje náš národ, i synagogu nám postavil.”

⁶Ježíš tedy šel s nimi. A když už byl nedaleko od domu, poslal k němu ten setník přátele, aby mu řekli: “Pane, neobtěžuj se, neboť nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu.

⁷Proto jsem se ani nepokládal za hodného, abych k tobě přišel. Ale řekni slovo a můj služebník bude uzdraven.

⁸Vždyť i já jsem člověk postavený pod moc a mám pod sebou vojáky. Tomuto řeknu ‘Jdi’ a on jde a jinému ‘Přijď’ a on přijde; svému otroku řeknu ‘Udělej tohle’ a udělá to.”

⁹Když to Ježíš uslyšel, podivil se nad ním, obrátil se a řekl zástupu, který šel za ním: “Říkám vám, že ani v Izraeli jsem tak velikou víru nenašel.”

¹⁰A když se ti, kdo byli posláni, vrátili domů, našli toho služebníka, který byl nemocný, zdravého.

¹¹Potom se stalo, že šel do města jménem Naim; a šlo s ním mnoho jeho učedníků a veliký zástup lidí.

¹²A když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky, a ta byla vdova. A byl s ní veliký zástup lidí z města.

¹³Když ji Pán spatřil, byl pohnut soucitem k ní a řekl jí: “Neplač.”

¹⁴Přistoupil a dotkl se már a ti, kdo je nesli, se zastavili. Tehdy řekl: “Mladíku, říkám ti, vstaň!”

¹⁵A ten mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho tedy předal jeho matce

¹⁶a všech se zmocnila bázeň a oslavovali Boha se slovy: “Povstal mezi námi veliký prorok” a “Bůh navštívil svůj lid.”

¹⁷A tato zpráva o něm vyšla do celého Judska a do celého okolí.

¹⁸Tehdy Janovi oznámili jeho učedníci o všech těchto věcech. Jan tedy zavolal kterési dva ze svých učedníků

¹⁹a poslal je k Ježíši se slovy: “Jsi ty Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?”

²⁰Když tedy k němu ti muži přišli, řekli: “Jan Křtitel nás k tobě poslal se slovy: Jsi ty Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?”

²¹(A právě v tu chvíli uzdravil mnoho lidí od neduhů a trápení a zlých duchů a mnoha slepým daroval zrak.)

²²Ježíš jim tedy odpověděl: “Jděte a oznamte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví jsou kříšeni a chudým se káže evangelium.

²³A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.”

²⁴Když pak Janovi poslové odešli, začal zástupům říkat o Janovi: “Co jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu klátící se větrem?

²⁵Na co jste se tedy vyšli podívat? Na člověka oblečeného hebkým rouchem? Pohleďte, ti, kteří jsou v slavném rouchu a žijí v rozkoši, jsou v královských domech.

²⁶Co jste tedy vyšli vidět? Proroka? Ano, říkám vám, a více než proroka.

²⁷Toto je ten, o kterém je napsáno: ‘Hle, já před tvou tváří posílám svého posla, který připraví tvou cestu před tebou.’

²⁸Říkám vám totiž, že mezi těmi, kdo se narodili z žen, není větší prorok než Jan Křtitel, ale kdo je nejmenší v Božím království, je větší než on.”

²⁹A všechen lid, který to slyšel, i celníci, uznali Boží spravedlnost, když se nechali pokřtít Janovým křtem.

³⁰Ale farizeové a zákoníci odmítli Boží vůli pro sebe, když se od něj pokřtít nenechali.

³¹A Pán řekl: “Ke komu tedy přirovnám lidi tohoto pokolení a čemu se podobají?

³²Jsou podobní dětem, které sedí na tržišti a volají jedny na druhé: ‘Pískali jsme vám a netančili jste; žalostně jsme naříkali a neplakali jste!’

³³Jan Křtitel totiž přišel, nejedl chléb a nepil víno a vy říkáte: ‘Má démona!’

³⁴Přišel Syn člověka, jí a pije a vy říkáte: ‘Hle, žrout a pijan vína, přítel celníků a hříšníků!’

³⁵Ale moudrost je ospravedlněna všemi svými dětmi.”

³⁶Jeden z farizeů ho pak prosil, aby s ním pojedl. Vešel tedy do domu toho farizea a stoloval s ním.

³⁷A hle, když se jedna žena, hříšnice z toho města, dozvěděla, že Ježíš stoluje v domě toho farizea, přinesla alabastrovou nádobku s mastí.

³⁸A stojíc s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu skrápět nohy slzami a vlasy své hlavy je utírala a líbala mu nohy a mazala je mastí.

³⁹Když to ale spatřil ten farizeus, který ho pozval, řekl si: “Kdyby tohle byl prorok, věděl by, co je to za ženu, která se ho dotýká, a jaká je, protože je hříšnice.”

⁴⁰Ježíš mu odpověděl: “Šimone, musím ti něco povědět.” A on řekl: “Pověz, mistře.”

⁴¹“Jistý věřitel měl dva dlužníky. Jeden dlužil pět set denárů a druhý padesát.

⁴²A když neměli čím zaplatit, oběma odpustil. Pověz tedy, který z nich ho bude více milovat?”

⁴³Šimon odpověděl: “Mám za to, že ten, kterému více odpustil.” On mu řekl: “Správně jsi usoudil.”