Kazatel 7:15-27

¹⁵Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.

¹⁶Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?

¹⁷Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?

¹⁸Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.

¹⁹Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.

²⁰Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.

²¹Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.

²²Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.

²³Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.

²⁴Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?

²⁵Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.

²⁶I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.

²⁷Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,