Kazatel 4:5-13

⁵Blázen skládá ruce své, a jí maso své, říkaje:

⁶Lepší jest plná hrst s odpočinutím, nežli přehršlí plné s prací a trápením ducha.

⁷Opět obrátiv se, viděl jsem jinou marnost pod sluncem:

⁸Jest samotný někdo, nemaje žádného, ani syna, ani bratra, a však není konce všeliké práci jeho, ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství. Nepomyslí: Komu já pracuji, tak že i životu svému ujímám pohodlí? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění.

⁹Lépeť jest dvěma než jednomu; mají zajisté dobrý užitek z práce své.

¹⁰Nebo padne-li který z nich, druhý pozdvihne tovaryše svého. Běda tedy samotnému, když by padl; nebo nemá druhého, aby ho pozdvihl.

¹¹Také budou-li dva spolu ležeti, zahřejí se, ale jeden jak se zahřeje?

¹²Ovšem, jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl, dva postaví se proti němu; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne.

¹³Lepší jest dítě chudé a moudré, než král starý a blázen, kterýž neumí již ani napomenutí přijímati,