Kazatel 3:2-20

²Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;

³Èas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;

⁴Èas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;

⁵Èas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;

⁶Èas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;

⁷Èas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;

⁸Èas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.

⁹Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?

¹⁰Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.

¹¹Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.

¹²Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,

¹³Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.

¹⁴Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.

¹⁵To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.

¹⁶Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.

¹⁷I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.

¹⁸Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.

¹⁹Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.

²⁰Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.