Kazatel 10:1-13

¹Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.

²Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.

³I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.

⁴Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.

⁵Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,

⁶Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.

⁷Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.

⁸Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.

⁹Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.

¹⁰Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.

¹¹Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.

¹²Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.

¹³Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.