Jan 5:8-34

⁸Dí jemu Ježíš: Vstaň, vezmi lože své a choď.

⁹A hned zdráv jest učiněn člověk ten, a vzav lože své, i chodil. A byla sobota v ten den.

¹⁰Tedy řekli Židé tomu uzdravenému: Sobota jest, neslušíť tobě lože nositi.

¹¹Odpověděl jim: Ten, kterýž mne uzdravil, onť mi řekl: Vezmi lože své a choď.

¹²I otázali se ho: Kdo jest ten člověk, kterýž tobě řekl: Vezmi lože své a choď?

¹³Ten pak uzdravený nevěděl, kdo by byl. Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě.

¹⁴Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv jsi učiněn; nikoli víc nehřeš, ať by se něco horšího nepřihodilo.

¹⁵Odšel ten člověk, a pověděl Židům, že by Ježíš byl ten, kterýž ho zdravého učinil.

¹⁶A protož protivili se Židé Ježíšovi, a hledali ho zabíti, že to učinil v sobotu.

¹⁷Ježíš pak odpověděl jim: Otec můj až dosavad dělá, i jáť dělám.

¹⁸Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati, že by netoliko rušil sobotu, ale že Otce svého pravil býti Boha, rovného se čině Bohu.

¹⁹I odpověděl Ježíš a řekl jim: Amen, amen pravím vám: Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti, jediné což vidí, an Otec činí. Nebo cožkoli on činí, toť i Syn též podobně činí.

²⁰Otec zajisté miluje Syna, a ukazuje mu všecko, což sám činí; a větší nad to ukáže jemu skutky tak, abyste vy se divili.

²¹Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn, kteréž chce, obživuje.

²²Aniž zajisté Otec soudí koho, ale všecken soud dal Synu,

²³Aby všickni ctili Syna, tak jakž Otce ctí. Kdo nectí Syna, nectí ani Otce, kterýž ho poslal.

²⁴Amen, amen pravím vám: Že kdož slovo mé slyší, a věří tomu, jenž mne poslal, máť život věčný, a na soud nepřijde, ale přešelť jest z smrti do života.

²⁵Amen, amen pravím vám: Že přijde hodina, a nyníť jest, kdyžto mrtví uslyší hlas Syna Božího, a kteříž uslyší, živi budou.

²⁶Nebo jakož Otec má život sám v sobě, tak jest dal i Synu, aby měl život v samém sobě.

²⁷A dal jemu moc i soud činiti, nebo Syn člověka jest.

²⁸Nedivtež se tomu; neboť přijde hodina, v kteroužto všickni, kteříž v hrobích jsou, uslyší hlas jeho.

²⁹A půjdou ti, kteříž dobré věci činili, na vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu.

³⁰Nemohuť já sám od sebe nic činiti. Ale jakžť slyším, takť soudím, a soud můj spravedlivý jest. Nebo nehledám vůle své, ale vůle toho, jenž mne poslal, Otcovy.

³¹Vydám-liť já svědectví sám o sobě, svědectví mé není pravé.

³²Jinýť jest, kterýž svědectví vydává o mně, a vím, že pravé jest svědectví, kteréž vydává o mně.

³³Vy jste byli poslali k Janovi, a on svědectví vydal pravdě.

³⁴Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka, než totoť pravím, abyste vy spaseni byli.