Jan 4:14-52

¹⁴Ale kdož by se napil vody té, kterouž já dám jemu, nežíznil by na věky, ale voda ta, kterouž já dám jemu, bude v něm studnicí vody prýštící se k životu věčnému.

¹⁵Řekla jemu žena: Pane, dej mi té vody, ať bych nežíznila, ani chodila sem vážiti.

¹⁶Řekl jí Ježíš: Jdi, zavolej muže svého, a přijď sem.

¹⁷Odpověděla žena a řekla: Nemám muže. Dí jí Ježíš: Dobřes řekla: Nemám muže.

¹⁸Nebos pět mužů měla, a nyní kteréhož máš, není tvůj muž. To jsi pravdu pověděla.

¹⁹Řekla jemu žena: Pane, vidím, že jsi ty prorok.

²⁰Otcové naši na této hoře modlívali se, a vy pravíte, že v Jeruzalémě jest místo, kdežto náleží se modliti.

²¹Dí jí Ježíš: Ženo, věř mi, žeť jde hodina, kdyžto ani na této hoře, ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci.

²²Vy se modlíte, a nevíte, čemu; my se pak modlíme, čemuž víme, nebo spasení z Židů jest.

²³Ale jdeť hodina, a nyníť jest, kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě. Neboť takových Otec hledá, aby se modlili jemu.

²⁴Bůh duch jest, a ti, kteříž se jemu modlí, v duchu a v pravdě musejí se modliti.

²⁵Dí jemu žena: Vím, že Mesiáš přijde, jenž slove Kristus. Ten, když přijde, oznámí nám všecko.

²⁶Dí jí Ježíš: Jáť jsem, kterýž mluvím s tebou.

²⁷A v tom přišli učedlníci jeho, i divili se, že by s ženou mluvil, avšak žádný jemu neřekl: Nač se jí ptáš, aneb proč mluvíš s ní?

²⁸I nechala tu žena vědra svého, a šla do města, a řekla těm lidem:

²⁹Pojďte, vizte člověka, kterýž pověděl mi všecko, což jsem koli činila. Není-li on ale Kristus?

³⁰Tedy vyšli z města, a přišli k němu.

³¹Mezi tím pak prosili ho učedlníci, řkouce: Mistře, pojez.

³²A on řekl jim: Jáť mám pokrm k jísti, kteréhož vy nevíte.

³³Učedlníci pak mluvili vespolek: Zdali jemu kdo přinesl jísti?

³⁴Dí jim Ježíš: Můjť pokrm jest, abych činil vůli toho, jenž mne poslal, a dokonal dílo jeho.

³⁵Však vy pravíte, že ještě čtyři měsícové jsou, a žeň přijde. Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí vašich, a patřte na krajiny, žeť se již bělejí ke žni.

³⁶Kdož pak žne, odplatuť béře, a shromažďuje užitek k životu věčnému, aby i ten, kdož rozsívá, spolu se radoval, i kdo žne.

³⁷Nebo i v tom pravé jest slovo, žeť jiný jest, jenž rozsívá, a jiný, kterýž žne.

³⁸Jáť jsem vás poslal žíti, o čemž jste vy nepracovali. Jiníť jsou pracovali, a vy jste v jejich práce vešli.

³⁹Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho, pro řeč ženy, svědčící: Že mi pověděl všecko, což jsem činila.

⁴⁰A když k němu přišli Samaritáni, prosili ho, aby s nimi zůstal. I pobyl tu za dva dni.

⁴¹A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho.

⁴²A ženě té řekli: Že již ne pro tvé vypravování věříme; nebo sami jsme slyšeli, a víme, že tento jest právě Spasitel světa, Kristus.

⁴³Po dvou pak dnech vyšel odtud, a šel do Galilee.

⁴⁴Nebo sám Ježíš byl svědectví vydal, že prorok v vlasti své v vážnosti není.

⁴⁵A když přišel do Galilee, přijali jej Galilejští, všecko viděvše, co činil v Jeruzalémě v svátek; nebo i oni byli přišli ke dni svátečnímu.

⁴⁶Tedy opět přišel Ježíš do Káně Galilejské, kdežto učinil byl z vody víno. I byl jeden královský služebník v Kafarnaum, jehožto syn nemocen byl.

⁴⁷Ten uslyšev, že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee, šel k němu, a prosil ho, aby sstoupil a uzdravil syna jeho; nebo počínal umírati.

⁴⁸I řekl k němu Ježíš: Neuzříte-li divů a zázraků, neuvěříte.

⁴⁹Dí jemu ten královský služebník: Pane, pojď prve, nežli umře syn můj.

⁵⁰Dí jemu Ježíš: Jdi, syn tvůj živ jest. I uvěřil člověk řeči, kterouž mluvil k němu Ježíš, a šel.

⁵¹Když pak on již šel, potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali mu, řkouce: Syn tvůj živ jest.

⁵²Tedy otázal se jich na hodinu, v kterou by se lépe měl. I řekli jemu: Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice.