Jan 14:5-21

⁵Dí jemu Tomáš: Pane, nevíme, kam jdeš. A kterak můžeme cestu věděti?

⁶Dí jemu Ježíš: Já jsem cesta, i pravda, i život. Žádný nepřichází k Otci než skrze mne.

⁷Byste znali mne, také i Otce mého znali byste; a již nyní jej znáte, a viděli jste ho.

⁸Řekl jemu Filip: Pane, ukaž nám Otce, a dostiť jest nám.

⁹Dí jemu Ježíš: Tak dlouhý čas s vámi jsem, a nepoznal jsi mne? Filipe, kdož vidí mne, vidí Otce, a kterak ty pravíš: Ukaž nám Otce?

¹⁰A což nevěříš, že já v Otci a Otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, sám od sebe nemluvím, ale Otec ve mně přebývaje, onť činí skutky.

¹¹Věřtež mi, že jsem já v Otci a Otec ve mně; nebo aspoň pro samy skutky věřte mi.

¹²Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude, a větší nad ty činiti bude. Nebo já jdu k Otci svému.

¹³A jestliže byste co prosili ve jménu mém, toť učiním, aby oslaven byl Otec v Synu.

¹⁴Budete-li zač prositi ve jménu mém, jáť učiním.

¹⁵Milujete-li mne, přikázání mých ostříhejte.

¹⁶A jáť prositi budu Otce, a jiného Utěšitele dá vám, aby s vámi zůstal na věky,

¹⁷Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijíti. Nebo nevidí ho, aniž ho zná, ale vy znáte jej, nebť u vás přebývá a v vás bude.

¹⁸Neopustímť vás sirotků, přijduť k vám.

¹⁹Ještě maličko, a svět mne již neuzří, ale vy uzříte mne; nebo já živ jsem, a i vy živi budete.

²⁰V ten den vy poznáte, že já jsem v Otci svém, a vy ve mně, a já v vás.

²¹Kdož by měl přikázaní má a ostříhal jich, onť jest ten, kterýž mne miluje. A kdož mne miluje, milován bude od Otce mého, a jáť jej budu milovati a zjevím jemu samého sebe.