Žalmy 89:31-51

³¹Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,

³²Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:

³³Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,

³⁴Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.

³⁵Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.

³⁶Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,

³⁷Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,

³⁸Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.

³⁹Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.

⁴⁰Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.

⁴¹Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.

⁴²Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.

⁴³Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.

⁴⁴Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.

⁴⁵Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.

⁴⁶Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah.

⁴⁷Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?

⁴⁸Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?

⁴⁹Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah.

⁵⁰Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.

⁵¹Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,