Žalmy 78:34-71

³⁴Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,

³⁵Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:

³⁶(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.

³⁷A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),

³⁸On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.

³⁹Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.

⁴⁰Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.

⁴¹Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.

⁴²Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,

⁴³Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,

⁴⁴Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.

⁴⁵Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.

⁴⁶A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.

⁴⁷Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.

⁴⁸Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.

⁴⁹Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.

⁵⁰Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.

⁵¹A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.

⁵²Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.

⁵³Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,

⁵⁴Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.

⁵⁵Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.

⁵⁶Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.

⁵⁷Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.

⁵⁸Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.

⁵⁹Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,

⁶⁰Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,

⁶¹Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.

⁶²Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.

⁶³Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.

⁶⁴Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.

⁶⁵Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.

⁶⁶A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.

⁶⁷Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,

⁶⁸Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.

⁶⁹A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.

⁷⁰A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.

⁷¹Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.