Žalmy 74:1-7

¹Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?

²Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.

³Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!

⁴Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.

⁵Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.

⁶A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.

⁷Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.