Žalmy 71:7-21

⁷Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.

⁸Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.

⁹Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.

¹⁰Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,

¹¹Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.

¹²Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.

¹³Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.

¹⁴Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.

¹⁵Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou, každého dne spasení tvé, ačkoli mu počtu nevím.

¹⁶Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina, připomínati budu tvou vlastní spravedlnost.

¹⁷Bože, učinil jsi mne od mladosti mé, a až po dnes vypravuji o divných činech tvých.

¹⁸Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.

¹⁹Nebo spravedlnost tvá, Bože, vyvýšená jest, provodíš zajisté věci veliké. Bože, kdo jest podobný tobě?

²⁰Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných, však zase k životu navrátíš mne, a z propastí země zase mne vyzdvihneš.

²¹Rozmnožíš důstojnost mou, a zase utěšíš mne.