Žalmy 71:2-14

²Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne, a vyprosť mne; nakloň ke mně ucha svého, a spas mne.

³Budiž mi skalou obydlí, na niž bych ustavičně utíkal; přikázal jsi ostříhati mne, nebo skála má i pevnost má ty jsi.

⁴Bože můj, vytrhni mne z ruky bezbožníka, z ruky převráceného a násilníka.

⁵Nebo ty jsi má naděje, Pane; Hospodine, v tebeť doufám od své mladosti.

⁶Na tebe jsem zpolehl hned od života, z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl, v tobě jest chvála má vždycky.

⁷Jako zázrak byl jsem mnohým, a však ty jsi mé silné doufání.

⁸Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe, přes celý den slavením tebe.

⁹Nezamítejž mne v věku starosti; když zhyne síla má, neopouštějž mne.

¹⁰Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně, a ti, jenž střehou duše mé, radili se spolu,

¹¹Pravíce: Bůh jej opustil, hoňte a popadněte jej, nebo kdo by ho vytrhl, není žádného.

¹²Bože, nevzdalujž se ode mne, Bože můj, přispějž mi na pomoc.

¹³Nechť jsou zahanbeni, a zhynou protivníci duše mé; přikryti buďte lehkostí a hanbou, kteříž hledají pádu mého.

¹⁴Já pak ustavičně čekati, a vždy víc a víc tě chváliti budu.