Žalmy 69:4-36

⁴Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.

⁵Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.

⁶Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.

⁷Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.

⁸Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.

⁹Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,

¹⁰Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.

¹¹Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.

¹²Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.

¹³Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.

¹⁴Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.

¹⁵Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,

¹⁶Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.

¹⁷Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.

¹⁸A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.

¹⁹Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.

²⁰Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.

²¹Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.

²²Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.

²³Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.

²⁴Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.

²⁵Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.

²⁶Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.

²⁷Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.

²⁸Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.

²⁹Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.

³⁰Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.

³¹I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.

³²A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.

³³To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.

³⁴Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.

³⁵Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.

³⁶Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží.