Žalmy 38:2-19

²Hospodine, v prchlivosti své netresci mne, ani v hněvě svém kárej mne.

³Nebo střely tvé uvázly ve mně, a ruka tvá na mne těžce dolehla.

⁴Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost, nemají pokoje kosti mé pro hřích můj.

⁵Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou, jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení.

⁶Zahnojily se, a kyší rány mé pro bláznovství mé.

⁷Pohrbený a sklíčený jsem náramně, každého dne v smutku chodím.

⁸Nebo ledví má plná jsou mrzkosti, a nic není celého v těle mém.

⁹Zemdlen jsem a potřín převelice, řvu pro úzkost srdce svého.

¹⁰Pane, před tebou jest všecka žádost má, a vzdychání mé není před tebou skryto.

¹¹Srdce mé zmítá se, opustila mne síla má, i to světlo očí mých není se mnou.

¹²Ti, kteříž mne milovali, a tovaryši moji, štítí se ran mých, a příbuzní moji zdaleka stojí.

¹³Ti pak, kteříž stojí o bezživotí mé, osídla lécejí, a kteříž mého zlého hledají, mluví převráceně, a přes celý den lest a chytrost smýšlejí.

¹⁴Ale já jako hluchý neslyším, a jako němý, kterýž neotvírá úst svých;

¹⁵Tak jsem, jako člověk, kterýž neslyší, a v jehož ústech není žádného odporu.

¹⁶Nebo na tě, Hospodine, očekávám, ty za mne odpovíš, Pane Bože můj.

¹⁷Nebo jsem řekl: Ať se neradují ze mne, poklesla-li by se noha má, ať se pyšně nepozdvihují nade mnou,

¹⁸Poněvadž k snášení bíd hotov jsem, anobrž bolest má vždycky jest přede mnou.

¹⁹A že nepravosti své vyznávám, a pro hřích svůj tesklím.