Žalmy 22:7-18

⁷Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

⁸Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

⁹Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

¹⁰Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

¹¹Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

¹²Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

¹³Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

¹⁴Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

¹⁵Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

¹⁶Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

¹⁷Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

¹⁸Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.