Žalmy 22:2-23

²Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.

³Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.

⁴Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.

⁵V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.

⁶K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.

⁷Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.

⁸Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:

⁹Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.

¹⁰Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.

¹¹Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.

¹²Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.

¹³Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.

¹⁴Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.

¹⁵Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.

¹⁶Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.

¹⁷Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.

¹⁸Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.

¹⁹Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.

²⁰Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.

²¹Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.

²²Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.

²³I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka: