Žalmy 139:8-16

⁸Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.

⁹Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

¹⁰I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

¹¹Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

¹²Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

¹³Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

¹⁴Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

¹⁵Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

¹⁶Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové, v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.