6Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.
7Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?
8Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.
9Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:
10I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.
11Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.
12Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.
13Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.
14Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.
Žalmy 139
Žalmy 139:6-14