Římanům 8:5-25

⁵Ti zajisté, kteříž jsou podle těla živi, chutnají to, což jest těla, ale ti, kteříž jsou živi podle Ducha, oblibují to, což jest Ducha.

⁶Nebo smýšlení těla jest smrt, smýšlení pak Ducha život a pokoj,

⁷Protože smýšlení těla jest nepřátelské Bohu; nebo Zákonu Božímu není poddáno, a aniž hned může býti.

⁸Protož ti, kteříž jsou v těle, Bohu se líbiti nemohou.

⁹Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží přebývá v vás. Jestližeť pak kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho.

¹⁰A jest-liť Kristus v vás, tedy ač tělo umrtveno jest pro hřích, však duch živ jest pro spravedlnost.

¹¹Jestližeť pak Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá v vás, ten, kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše, pro přebývajícího Ducha jeho v vás.

¹²A takž tedy, bratří, dlužníciť jsme ne tělu, abychom podle těla živi byli.

¹³Nebo budete-li podle těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete.

¹⁴Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží.

¹⁵Nepřijali jste zajisté Ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němžto voláme Abba, totiž Otče.

¹⁶A tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží.

¹⁷A jestliže synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, však tak, jestliže spolu s ním trpíme, abychom spolu i oslaveni byli.

¹⁸Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás.

¹⁹Nebo pečlivé očekávání všeho stvoření očekává žádostivého zjevení synů Božích.

²⁰Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal,

²¹V naději, že i ono vysvobozeno bude od služby porušení a přivedeno v svobodu slávy synů Božích.

²²Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká a spolu ku porodu pracuje až posavad,

²³A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i myť také sami v sobě lkáme, zvolení synů Božích očekávajíce, a tak vykoupení těla našeho.

²⁴Nebo nadějí spaseni jsme. Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje. Nebo což kdo vidí, proč by se toho nadál?

²⁵Pakli čehož nevidíme, toho se nadějeme, tedy toho skrze trpělivost očekáváme.