Římanům 3:7-22

⁷Nebo jestližeť pravda Boží mou lží rozmohla se k slávě jeho, i pročež pak já jako hříšník bývám souzen?

⁸A ne raději (jakž o nás zle mluví a jakož někteří praví, že bychom říkali,): Èiňme zlé věci, aby přišly dobré? Jichžto spravedlivé jest odsouzení.

⁹Což tedy? My převyšujeme pohany? Nikoli, nebo jsme již prve dokázali toho, že jsou, i Židé i Řekové, všickni pod hříchem,

¹⁰Jakož psáno jest: Že není spravedlivého ani jednoho.

¹¹Není rozumného, není, kdo by hledal Boha.

¹²Všickni se uchýlili, spolu neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho.

¹³Hrob otevřený hrdlo jejich, jazyky svými lstivě mluvili, jed lítých hadů pod rty jejich.

¹⁴Kterýchžto ústa plná jsou zlořečení a hořkosti.

¹⁵Nohy jejich rychlé k vylévání krve.

¹⁶Setření a bída na cestách jejich.

¹⁷A cesty pokoje nepoznali.

¹⁸Není bázně Boží před očima jejich.

¹⁹Víme pak, že cožkoli Zákon mluví, těm, kteříž jsou pod Zákonem, mluví, aby všeliká ústa zacpána byla a aby vinen byl všecken svět Bohu.

²⁰Protož z skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před obličejem jeho; nebo skrze Zákon přichází poznání hřícha.

²¹Ale nyní bez Zákona spravedlnost Boží zjevena jest, osvědčená Zákonem i Proroky,

²²Spravedlnost totiž Boží, skrze víru Ježíše Krista, ke všem a na všecky věřící.