Římanům 11:2-24

²Bůh nezavrhl svůj lid, který předzvěděl. Nevíte snad, co Písmo říká o Eliášovi? Jak jedná s Bohem proti Izraeli a říká:

³“Pane, tvé proroky zabili a tvé oltáře rozbořili; zůstal jsem jen já, a i mně usilují o život!”

⁴Co mu ale říká Boží odpověď? “Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Bálem.”

⁵A tak tedy i v nynější době vznikl ostatek, vyvolený podle milosti.

⁶(A jestliže podle milosti, tedy ne na základě skutků, jinak by milost již nebyla milost. Jestliže však na základě skutků, již to není milost; jinak již skutek není skutek.)

⁷Co tedy? Izrael nedosáhl toho, co hledá, ale vyvolení toho dosáhli; ostatní pak byli zatvrzeni.

⁸Jak je napsáno: “Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.”

⁹A David říká: “Ať se jim jejich stůl stane pastí a nástrahou, pohoršením a odplatou.

¹⁰Dej, ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda navždy sehni.”

¹¹Říkám tedy: Klopýtli snad, aby padli? V žádném případě! Jejich pokleskem přece přišlo spasení k pohanům, aby to v nich vzbudilo žárlivost.

¹²Jestliže pak jejich poklesek znamená bohatství pro svět a jejich nedostatek bohatství pro pohany, čím více bude jejich plnost?

¹³Vám pohanům pak říkám: Jelikož jsem vskutku apoštolem pohanů, oslavuji Boha za svou službu,

¹⁴zda bych nějak nemohl vzbudit žárlivost těch, kdo jsou mé tělo, a některé z nich zachránit.

¹⁵Neboť jestliže jejich odmítnutí znamená smíření světa, co teprve jejich přijetí, ne-li život z mrtvých?

¹⁶Jsou-li totiž svaté prvotiny, je svaté i těsto. A je-li svatý kořen, jsou svaté i větve.

¹⁷Jestliže pak jsou některé větve vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně a stal ses spoluúčastníkem kořene a tučnosti olivy,

¹⁸nechlub se proti těm větvím. Pokud se však vychloubáš, pamatuj, že ne ty neseš kořen, ale kořen tebe.

¹⁹Řekneš tedy: “Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.”

²⁰Dobře; nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nebuď namyšlený, ale boj se.

²¹Jestliže totiž Bůh neušetřil přirozené větve, věz, že by neušetřil ani tebe.

²²Pohleď tedy na Boží laskavost i přísnost: k těm, kteří padli, přísnost, ale k tobě laskavost, budeš-li ovšem v té laskavosti zůstávat. Jinak budeš vyťat i ty.

²³Oni pak také budou naroubováni, pokud nezůstanou v nevěře; Bůh je přece schopen naroubovat je znovu.

²⁴Vždyť jestliže jsi ty byl vyťat z přirozeně plané olivy a proti přirozenosti naroubován do ušlechtilé olivy, čím spíše budou ti, kteří jsou přirozenými větvemi, naroubováni do své vlastní olivy?