Římanům 11:14-23

¹⁴zda bych nějak nemohl vzbudit žárlivost těch, kdo jsou mé tělo, a některé z nich zachránit.

¹⁵Neboť jestliže jejich odmítnutí znamená smíření světa, co teprve jejich přijetí, ne-li život z mrtvých?

¹⁶Jsou-li totiž svaté prvotiny, je svaté i těsto. A je-li svatý kořen, jsou svaté i větve.

¹⁷Jestliže pak jsou některé větve vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně a stal ses spoluúčastníkem kořene a tučnosti olivy,

¹⁸nechlub se proti těm větvím. Pokud se však vychloubáš, pamatuj, že ne ty neseš kořen, ale kořen tebe.

¹⁹Řekneš tedy: “Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.”

²⁰Dobře; nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nebuď namyšlený, ale boj se.

²¹Jestliže totiž Bůh neušetřil přirozené větve, věz, že by neušetřil ani tebe.

²²Pohleď tedy na Boží laskavost i přísnost: k těm, kteří padli, přísnost, ale k tobě laskavost, budeš-li ovšem v té laskavosti zůstávat. Jinak budeš vyťat i ty.

²³Oni pak také budou naroubováni, pokud nezůstanou v nevěře; Bůh je přece schopen naroubovat je znovu.